Záměr „zelené“ energie byl dobrý, ale někde se stala chyba. Ovšem nejen u nás je fotovoltaika aktuální noční můrou, fenoménem, který nejdříve budil nadšení a nyní zděšení velkých distributorů i odběratelů elektrické energie. Fotovoltaika trápí stejně Evropu jako Kolín.

 

Evropa řeší v otázkách energetiky řadu problémů a snaha ekologické výroby elektrické energie se jí nedá upřít. Získávání elektrické energie z obnovitelných zdrojů, snížení produkce skleníkových plynů či snížení závislosti na dovozu energetických surovin z problémových regionů jsou jistě myšlenky chvályhodné, které se s dobrými úmysly zhmotnily v evropskou direktivu vyrábět významné procento elektřiny z obnovitelných zdrojů. Česká republika, stejně jako zbytek Evropy, uzákonila v roce 2005 pravidla pro výstavbu zařízení na výrobu takové elektřiny. Tato pravidla pevně stanovila povinné připojení elektráren do rozvodné sítě a zvýhodněnou výkupní cenu energie z obnovitelných zdrojů tak, aby byla návratnost investice garantována v horizontu asi 15 let.

 

Problém vznikl, respektive atraktivita výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů prudce vzrostla, když se do Evropy začaly dovážet články pro výrobu elektřiny ze sluneční energie z Číny. Cena fotovoltaických článků a náklady na zřízení solární elektrárny rázem spadly hluboko pod 50% původně kalkulovaného zařízení, uvažovaného v záměru EU, což samozřejmě vedlo k významnému zkrácení návratnosti investice. Za předchozích vlád navíc byla pevně stanovena extremní výkupní cena elektřiny z obnovitelných zdrojů na 13 tis. Kč za MWh, připočteme-li k tomu velice jednoduchou technologii montáže fotovoltaické elektrárny (na rozdíl od elektrárny na biomasu či větrné elektrárny), pochopíme snadno, že problém, kterému nyní čelíme, byl jen otázkou času.

 

První masový vznik solárních elektráren začal po roce 2006. Podnikatelé i podnikavci zavětřili kořist ve formě rychlého výdělku. Domácí i zahraniční investoři zavalili instituce žádostmi o povolení výstavby elektráren, jako houby po dešti vznikaly plochy, zaplněné ohavnými černými lesklými „obrazovkami“ fotovoltaických článků. Kdo měl kapitál, případně možnost se k němu dostat, nemohl lépe investovat. Důsledkem uzákoněného povinného odběru ekologicky vyrobené energie, neregulovatelného příkonu a zájem o tuto příležitost může mít závažné technické následky včetně úplného kolapsu rozvodné sítě (tzv. black out). Odborníci nebezpečný varovný signál zaregistrovali a v nedávné době troubili na poplach, tehdejší vláda však nereagovala. Těžko odhadovat, zda z důvodu podcenění situace nebo s konkrétním úmyslem, nicméně tiše přihlížela a nadále podporovala získávání patřičných povolení a výstavbu elektráren velkovýrobci i zahraničními investory. Patřičně, bohužel asi pozdě a možná i nedostatečně, zareagovala až  vláda premiéra Fischera.

 

Před několika týdny obě komory Parlamentu ČR schválily snížení výkupní ceny elektřiny ze slunečních zdrojů  od příštího roku. Frontální útok podnikavců, domácích i zahraničních, s cílem urychleně zahájit, případně dokončit výstavbu a připojit se do sítě za vyšší cenu byl odstartován, vykupují se pozemky a získávají se potřebná povolení, hlavně rychle. Elektrárny vyrůstají se souhlasem samospráv ve státem podporovaných průmyslových zónách a na orné půdě, což obojí není přípustné. Investoři získávají od komunálních politiků pozemky i souhlasná stanoviska často za zády obyvatel obce (viz ČT) pozoruhodně rychle a málo transparentně.

 

Elektřina z obnovitelných zdrojů je pochopitelně nákladnější. Energie, získaná z biomasy či z větrné síly, je 2 až 3x dražší, než ta z uhelných elektráren, z fotovoltaických elektráren je však dražší 10x !!! Co to znamená? Čím více bude takových elektráren, tím více zaplatí spotřebitel, tedy podnik i domácnost. Exploze slunečních elektráren může zvednout účet obyvatelů rodinného domku s ohřevem vody, vytápěním i vařením elektřinou o desítky tisíc korun ročně. A kdo myslíte, že zaplatí nákladnou ekologickou likvidaci fotovoltaických článků po skončení jejich životnosti?

 

V Evropě je Česká republika čtvrtá ve výrobě elektřiny ze sluneční energie. Nejsme ale jediní, kteří podcenili podnikavost obyvatel. Podobně problémy řeší např. i  Německo, Rakousko a řada dalších států. A představte si, že ve Španělsku vyrábějí elektřinu sluneční elektrárny i v noci. Zázrak fyziky? Ne, to jen podnikavci využili obrovské výkupní ceny takové elektřiny, vyrábějí elektřinu pomocí dieslových agregátů a osvěcují fotovoltaické články. Dosti zvrácené. A jeli jste někdy autem do Vídně? Bude vám nevolno z malebné rakouské krajiny, zohavené desítkami a stovkami stožárů větrných elektráren.

 

I u nás se zčistajasna vynořili ekologicky smýšlející investoři  s kapitálem, toužícími po rychlém zisku a jejich lobbisté. A protože se blíží konec roku a tedy i termín, kdy skončí možnost nasmlouvat přípojení zdroje za supervýhodnou výkupní cenu, jsou náhle velké tlaky z různých stran. Nevím nic o firmách usilujících o pozemky v SPPZ, o povolení k výstavbě či aktivitách vedení města v této záležitosti. A nevím ani, jestli vůbec vědět chci. Těžko bych se asi ubránil některým nápadům a spekulacím.

Mám rád přírodu, snažím se jí chránit a podporuji všechny aktivity, omezující negativní civilizační vlivy na naše životní prostředí. Proto je mi moc líto, jak dopadá původně ušlechtilý cíl. Zkrátka – mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako obvykle.

« Září 2010 »

Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
		1	2	3	4	5
6	7	8	9	10	11	12
13	14	15	16	17	18	19
20	21	22	23	24	25	26
27	28	29	30